Krajský soud v Ústí nad Labem - Potvrzení rozsudku o regresním nároku za škodu z provozu vozidla způsobenou osobou bez řidičského oprávnění
11. 9. 2024
ECLI:CZ:KSUL:2024:12.Co.136.2024.1
Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek Okresního soudu, který zamítl odvolání žalovaného proti rozhodnutí o regresním nároku žalobkyně na zaplacení částky 87 514 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný jako pronajímatel vozidla odpovídá za škodu, kterou způsobil nepovolený řidič, jemuž vozidlo svěřil. Okresní soud konstatoval, že „žalovaný při výkonu své podnikatelské činnosti... předal vozidlo osobě, které byl uložen zákaz řízení“. Tím se žalobkyně stala pojištěnou podle § 10 odst. 1 písm. j) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a má právo na částku, kterou vyplatila poškozeným.
Krajský soud potvrdil skutková zjištění a právní posouzení soudu prvního stupně a zdůraznil, že žalovaný neprokázal, že by v době převzetí vozidla nebyl v ČR, což by mohlo ovlivnit jeho odpovědnost. Krajský soud konstatoval, že „z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaný tvrdil, že v době převzetí vozidla nebyl v ČR“. Tento argument žalovaného byl v odvolacím řízení považován za nový a nepřípustný, což potvrzuje princip neúplné apelace, podle něhož se odvolací soud nezabývá novými skutečnostmi, které nebyly uvedeny v prvním stupni.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Českých Budějovicích - Určení vlastnického práva k pozemku a navazující soudní spor o hranici mezi pozemky.
10. 9. 2024
ECLI:CZ:KSCB:2024:15.Co.130.2024.1
Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, rozhodl ve věci určení vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. **Anonymizováno** v k. ú. **adresa**. Soud I. stupně konstatoval, že mezi účastníky probíhá dlouhodobý spor ohledně hranice pozemků, který byl vyřešen na základě důkazu posudku, jenž potvrdil, že plot odpovídá skutečné hranici. Soud uvedl, že „od poloviny 20. století se mezi pozemky nachází plot, který dle svědka existuje začátku let 60. a celkově podporuje vlastnická práva žalobce“. Soud také zdůraznil, že znalci v předchozích řízeních použil historické mapy, které určily, že hranice ve skutečnosti vede podle jiného vymezení, než co je zaneseno v katastru nemovitostí, a rozhodl, že „žalobce se stal vlastníkem tohoto pozemku a zápis v katastru nemovitostí je v rozporu se skutečným právním stavem“.
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně a konstatoval, že odvolání žalované bylo nepodložené, neboť většina argumentů míjela meritum věci. Soud zdůraznil, že žalovaná neprokázala své argumenty proti posudku a „žádný důkaz, který by uváděl jakékoliv skutečnosti zpochybňující závěry soudů, nebyl předložen“. K rozhodnutí soud dospěl na základě odborných posudků, které sice zohlednily svědecké výpovědi, ale konečný závěr byl opřen o objektivní historická data. Soud konstatoval, že „je nutno vycházet z odborných znalostí, které určí vlastnickou hranici na základě historických katastrálních podkladů“.
Krajský soud v Českých Budějovicích - Zamítnutí žaloby o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí
19. 11. 2024
ECLI:CZ:KSCB:2024:11.C.1.2022.1
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o žalobě, která byla podána ve věci nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu, jež zamítlo návrh na vklad vlastnického práva na základě Prohlášení o vzniku práva. Soud zjistil, že předložené Prohlášení nenaplnilo požadavky vkladové listiny podle § 8 katastrálního zákona, neboť neobsahovalo označení nemovitostí podle údajů katastru. Soud se ztotožnil s názorem katastrálního úřadu, který uvedl, že vkladovou listinou by měla být konfiskační vyhláška. Po přezkoumání však soud konstatoval, že konfiskační vyhláška, předložená v prosté kopii, rovněž nesplňovala náležitosti, které jsou stanoveny pro vkladové listiny, a tedy návrh žalobkyně nemůže být akceptován.
Soud rovněž potvrdil, že konfiskace majetku účastníků řízení proběhla na základě Dekretu prezidenta republiky č. 12/1945, což samo o sobě vyvolalo přechod vlastnického práva na stát. Tento dekret účinně zrušil vlastnické právo, aniž bylo nutné další rozhodnutí. Soud zdůraznil, že byla-li jednotlivá vlastnická práva k pozemkům konstatována na základě konfiskační vyhlášky, je třeba zohlednit, že takové vyhlášky měly pouze deklaratorní účinky a nezakládaly nové vlastnické tituly. Proto bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, neboť rozhodnutí katastrálního úřadu bylo shledáno věcně správným.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v případě žaloby na zaplacení části úvěru
19. 11. 2024
ECLI:CZ:KSBR:2024:27.Co.140.2023.1
Krajský soud v Brně se zabýval odvoláním žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22 643,90 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení s ohledem na osobní a majetkové poměry žalované, která je starobní důchodkyní a má zhoršený zdravotní stav. Soud uvádí, že její příjmy činí 33 853 Kč, avšak výdaje dosahují 30 300 Kč. „Vzhledem k uvedeným okolnostem a s přihlédnutím ke stavu žalované" soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce vznesl námitku, že rozhodnutí je v rozporu s nálezem Ústavního soudu, který zdůrazňuje, že § 150 o. s. ř. nemá sloužit ke zmírňování majetkových rozdílů mezi účastníky.
Odvolací soud, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, argumentoval tím, že „soud prvního stupně nepochybil, pokud o náhradě nákladů řízení nerozhodoval pouze s ohledem na zásadu úspěchu ve věci“. Soud se zaměřil na komplexní posouzení poměrů obou stran. Vzhledem k tomu, že žalovaná je osobou závislou na péči a má prakticky všechny své prostředky vynaloženy na zajištění každodenní péče, rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů bylo považováno za spravedlivé. Odvolací soud rovněž uvedl, že „přiznání náhrady nákladů řízení by žalované přivodilo mnohonásobně větší újmu než nepřiznání této náhrady žalobci“, který je obchodní společností s výrazným ziskem.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové - Návrh na zrušení pracovního poměru: Krajský soud potvrdil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru
19. 11. 2024
ECLI:CZ:KSHK:2024:25.Co.208.2024.1
Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, který určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalované vůči žalobkyni je neplatné. V odůvodnění prvostupňového soudu bylo uvedeno, že zaměstnavatel je povinen jasně vymezit důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 a § 60 zákoníku práce, přičemž takové vymezení musí být konkrétní a jednoznačné. Soud konstatoval, že důvody uvedené v okamžitém zrušení nebyly dostatečně specifikované a nelze je považovat za "zvlášť hrubé porušení povinností." K tomu Krajský soud dodal, že pro použití okamžitého zrušení je nezbytné mít mnohem vyšší standardy důkladnosti a přesnosti, zejména když žalobkyně byla slabší stranou pracovního vztahu.
Odvolací soud rovněž souhlasil s tím, že důvody zrušení pracovního poměru byly v obecné rovině a absentovalo jejich časové i osobní vymezení, což znemožnilo posoudit závažnost žalobkyní kladeného porušení povinností. Krajský soud vyzdvihl, že soudy musí striktně dodržovat povinnost konkretizace vytýkaného jednání, což v tomto případě žalovaná nedodržela. Odvolání žalované tak bylo shledáno jako neopodstatněné, a Krajský soud tímto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu potřeby důkladnosti v pracovních vztazích.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Českých Budějovicích - Rozhodnutí o zamítnutí žaloby na vyklizení nemovitosti a změna náhrad nákladů řízení
19. 11. 2024
ECLI:CZ:KSCB:2024:5.Co.1148.2024.1
Krajský soud v Českých Budějovicích, jako odvolací soud, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba na vyklizení části pozemku zamítnuta. Soud prvního stupně zjistil, že právní předchůdkyně žalovaného se ujala držby 99 m² pozemku od 17.6.2002 na základě notářského zápisu o směnné a darovací smlouvě, avšak tyto nabývací tituly nebyly do katastru nemovitostí vloženy. Podle soudu prvního stupně došlo k mimořádnému vydržení vlastnického práva k tomuto pozemku, přičemž klíčovým bodem bylo, že žalovaný a jeho právní předchůdce při nabytí držby jednali bez nepoctivého úmyslu. „Podmínka mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby,“ uvedl soud.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a dodal, že dobrá víra žalovaného nemohla být zpochybněna pouze na základě předchozí komunikace s žalobkyní, která v sobě nenesla relevantní informace k prokázání nepoctivého úmyslu. I přes absence vkladu do katastru nemovitostí nemohla tato skutečnost sama o sobě znamenat, že držba byla nabývána v nepoctivém úmyslu. Dále soud doplnil, že „nepoctivý úmysl je třeba zkoumat pouze při nabytí držby prvního držitele, nikoli jeho nástupců.“ V důsledku toho odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na vyklizení pozemku.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Ústí nad Labem - Neúčinnost odmítnutí dědictví v dědickém řízení
19. 11. 2024
ECLI:CZ:KSUL:2024:84.Co.300.2024.1
Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Mostě, které určilo, že odmítnutí dědictví ze strany žalovaného je vůči žalobkyni právně neúčinné. Okresní soud vycházel z prokázaného zjištění, že žalobkyně má vykonatelnou pohledávku, přiznanou soudními rozhodnutími, což jí dává právo na určení neúčinnosti právního jednání dlužníka. Dále soud uznal, že odmítnutí dědictví mělo za následek zkrácení uspokojení pohledávky žalobkyně, zejména proto, že dlužnice – matka žalovaného – je nemajetná a v minulosti opakovaně žádala o zastavení exekuce pro svou nemajetnost. Soud konstatoval, že "odmítnutí dědictví, učiněné v řízení o pozůstalosti, je vůči žalobkyni právně neúčinné."
Soud rovněž přitakal argumentaci, že právní jednání dlužnice nelze podřadit výjimce podle § 591 občanského zákoníku, podle které by se podmínky pro určení neúčinnosti právního jednání nezaplnily. Jak uvedl soud, nelze interpretovat ustanovení o plnění mravního závazku tak, aby dominovaly nad závazky právní. "Takový výklad by nadřazoval mravní závazky nad závazky právní bez ohledu na jejich konkrétní podobu," což by v praxi znamenalo, že věřitelé by se nemohli domáhat neúčinnosti takových právních jednání. Odvolací soud tedy uzavřel, že "plnění mravního závazku nemůže převážit nad právním závazkem vůči věřiteli."
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové - Nárok na zahraniční stravné a povinnost doložení dokladů zaměstnancem
18. 11. 2024
ECLI:CZ:KSHK:2024:25.Co.198.2024.1
Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově, který uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částky 617 EUR a 180 GBP s úroky z prodlení od 29. ledna 2024, zatímco zamítl žalobu na úroky z prodlení za období před tímto datem. Soud dospěl k závěru, že žalobce, jako zaměstnanec žalovaného, byl povinen doložit nároky na zahraniční stravné podle ustanovení § 183 a § 184 zákoníku práce. Okresní soud konstatoval, že žalobce nepředložil potřebné doklady k vyúčtování svých pracovních cest do okamžiku podání žaloby, což nepochybně vedlo ke zpoždění vyplacení náhrad a způsobilo prodlení žalovaného až od 29. ledna 2024. Jak okresní, tak krajský soud se vyjádřily, že k řádnému vyúčtování došlo až v podané žalobě, a tudíž žalovaný nemohl být v prodlení předtím.
Soud také zamítl argumentaci žalobce, který tvrdil, že mu bylo stravné vypláceno bez předkládání dokladů, a že měl právo na úroky z prodlení od 8. září 2023, neboť v předžalobní výzvě byly požadovány jiné částky. Žalobce argumentoval, že nárokovaná částka byla nižší, a na základě jeho dojmu z předchozí praxe měl právo na automatické vyplácení. Soud však zdůraznil, že pokud není zřejmá dohoda o úpravě doložení nároků v pracovní smlouvě, je zaměstnanec povinen doložit dokumentaci v zákonné lhůtě, aby mohl nárok uplatnit. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a potvrdil rozhodnutí jako věcně správné.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové - Rozhodnutí soudu o sporu týkajícím se zaplacení rezervačního poplatku a smluvní pokuty
18. 11. 2024
ECLI:CZ:KSHK:2024:26.Co.199.2024.1
Krajský soud v Hradci Králové napravil chybu Okresního soudu v Trutnově, který původně přiznal žalobkyni částku 121 605 Kč z rezervačního poplatku 162 140 Kč a zamítl žalobu na zbývající částku 40 535 Kč. Podle krajského soudu, jak uvádí, „žalobkyně se domáhala zaplacení rezervačního poplatku, přičemž žalovaná odepřela uzavření kupní smlouvy“, a proto byla žalovaná povinna vydat bezdůvodné obohacení. Soud konstatoval, že „žalobkyně porušila povinnost uzavřít kupní smlouvu, a tím vznikl nárok žalované na smluvní pokutu“. Tento nárok byl soudem moderován na ¼ z celkové výše smluvní pokuty, což vedlo k výši 40 535 Kč.
Odvolací soud v dalším hodnocení konstatoval, že smluvní pokuta měla „jak funkci sankční, tak i paušalizační“, a po zkoumání okolností došel k závěru, že sjednaná výše pokuty 162 140 Kč byla „nepřiměřeně vysoká“, a proto ji snížil. Krajský soud rovněž posoudil, že "žalovaná nemusela trpět vzniklé škody na koupi bytu, neboť tento byl později prodán za stejnou cenu," čímž potvrdil své předchozí stanovisko o nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení a uplatněné smluvní pokutě.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Potvrzení zamítavého rozsudku týkajícího se náhrady škody za pokutu za přestupek v užívání stavby
18. 11. 2024
ECLI:CZ:KSBR:2024:38.Co.129.2024.1
Krajský soud v Brně se zabýval odvoláním žalobkyně, která se domáhala náhrady škody ve výši 20.000 Kč v důsledku uložené pokuty za přestupek. Soud prvního stupně žalobu zamítl, přičemž konstatoval, že žalobkyně neporušila povinnost vyplývající z nájemní smlouvy, ale naopak se dopustila porušení veřejnoprávní povinnosti tím, že umožnila užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. "Povinnost žalobkyně zaplatit uloženou pokutu vyplývá z vlastního pochybení žalobkyně, nikoliv z jednání žalovaného," uvedl soud. Soud dále zdůraznil, že za skutkové naplnění přestupku neodpovídal žalovaný, nýbrž žalobkyně, která neprováděla kontrolu dodržování kolaudačního rozhodnutí.
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně s tím, že argumentace žalobkyně ohledně příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vzniklou škodou není opodstatněná. Podle soudu bylo na žalobkyni, aby v nájemní smlouvě zahrnula podmínky vyžadující dodržování kolaudačního rozhodnutí, což neučinila. "Žalovaný se žádného protiprávního jednání nedopustil," konstatoval soud a dodal, že mezi pokutou uloženou žalobkyni a jednáním žalovaného není příčinná souvislost. Tímto rozhodnutím tak došlo k potvrzení odpovědnosti žalobkyně za její vlastní pochybení ve věci porušení stavebního zákona.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Plzni - Potvrzení rozsudku o zneužití práva v občanskoprávním řízení
18. 11. 2024
ECLI:CZ:KSPL:2024:61.Co.202.2024.1
Krajský soud v Plzni se zabýval odvoláním žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih, který zamítl jeho žalobu o poskytnutí informací podle § 1178 občanského zákoníku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce vykazuje znaky zjevného zneužití práva, přičemž poukazoval na neúnosnost jeho požadavků a skutečnost, že žalobce vyvolává řadu soudních sporů bez opodstatnění. Odvolací soud po provedeném dokazování potvrdil, že žalobce neprokázal řádné doručení svých žádostí a předžalobních výzev žalovanému, a to včetně konkrétních, podstatných okolností, které týkaly sporu. Soud zdůraznil, že výkon práva musí mít zákonný účel a nelze jej zneužívat k poškození jiné strany.
Odvolací soud konstatoval, že i když § 1178 odst. 2 o. z. dává žalobci právo na informace, není automaticky chráněno jednání, které naplňuje znaky šikanózního výkonu práva. Soud uzavřel, že žalobcovo jednání, včetně mnoha žádostí a opakovaných žalob, je motivováno snahou zatížit žalovaného, čímž naplnilo znaky zjevného zneužití práva podle § 8 o. z. Tato zjištění vedla odvolací soud k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodnutí soudu vychází z principu, že právní ochrana může být odepřena v případech, kdy je výkon práva vykonáván v rozporu s jeho účelem a zneužívá situace ve prospěch jedné strany na úkor druhé.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Hradci Králové - Náhrada škody a nemajetkové újmy po pracovním úrazu způsobeném dopravní nehodou
15. 11. 2024
ECLI:CZ:KSHK:2024:17.Co.140.2024.1
Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově, který zamítl žalobu žalobce o výkon nároku na zaplacení částky 1 695 600 Kč. Jak uvedl okresní soud, jádrem sporu bylo zjištění zavinění žalobce v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl při dopravní nehodě. Podle soudu došlo k nehodě v důsledku nedostatečné pozornosti žalobce, který porušil svou povinnost sledovat situaci v provozu, což okrajově podpořila i zpráva německé policie, která dospěla k závěru, že nehoda byla způsobena výlučně žalobcem. Okresní soud rovněž konstatoval, že žalobce se měl včas zaměřit na řízení vozidla, což nevykonal, a to vedlo k nehodě a následným zraněním. Míra zavinění žalobce podle soudu snižovala jeho nárok na kompenzaci.
V odůvodnění rozhodnutí měl Krajský soud za prokázané, že žalobce byl nedostatečně soustředěn na řízení vozidla, což vedlo k nehodě. Soud zejména zdůraznil, že argumenty žalobce o možných alternativních příčinách nehody, jako například oslnění, nebyly podloženy důkazy a nemohly změnit fakt, že žalobce porušil pravidla silničního provozu. Krajský soud rovněž konstatoval, že žádné z odvolacích námitek žalobce neprokazovalo chybu v posouzení faktického stavu věci soudem prvního stupně, a proto rozhodnutí o zproštění odpovědnosti žalované považoval za správné. Obiter dictum soudu konstatuje, že nezáleží na tom, zda žalobce skutečně psal SMS zprávu v době nehody, důležité je jeho celkové opomenutí v řízení.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Českých Budějovicích - Potvrzení neplatnosti smlouvy o podnikatelské zápůjčce a zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty
15. 11. 2024
ECLI:CZ:KSCB:2024:15.Co.224.2024.1
Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře, který zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 28 947,60 Kč vyplývající ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce. Soud I. stupně zjistil, že smlouva uzavřená mezi stranami obsahovala ujednání, která jsou v rozporu s dobrýmimravy, což vedlo k jejímu prohlášení za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Soud argumentoval, že došlo k významné nevyváženosti smluvních ujednání, zejména s ohledem na vysokou úrokovou sazbu a sankční ujednání v neprospěch dlužníka, což potvrzuje rozhodnutí Nejvyššího soudu o aplikaci korektivu dobrých mravů i ve vztazích mezi podnikateli.
Soud I. stupně uzavřel, že již zaplacená částka žalovaným převyšovala výši jistiny zápůjčky, avšak žalobkyně se domáhá dalších neospravedlněných plateb za smluvní pokuty, což ilustruje nevyváženost problémové smlouvy. Odvolací soud konstatoval, že závěr soudu I. stupně o absolutní neplatnosti smlouvy je správný a odvolání žalobkyně považoval za neopodstatněné. Dále uvedl, že neexistují žádné důvody pro samostatné posouzení platnosti smluvních pokut, které byly rovněž součástí neplatné smlouvy.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Praze - Rozhodnutí o výživném pro neprovdanou matku – potvrzení rozsudku o výživném a nezaplacených částkách
15. 11. 2024
ECLI:CZ:KSPH:2024:21.Co.158.2024.1
Krajský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně, ve kterém byl žalovaný uznán povinným přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč měsíčně s účinností od určitého data. Soud rovněž stanovil, že žalovaný má povinnost zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 33 000 Kč prostřednictvím měsíčních splátek. Odvolací soud podrobně přezkoumal skutkový stav a potvrdil závěry prvostupňového soudu, že žalobkyně, jako neprovdaná matka s nezletilým dítětem, má nárok na výživné v přiměřené výši, která odpovídá dočasnému poklesu jejích příjmů spojenému s péčí o dítě. "Pohledávka výživného je pohledávkou přednostní a její plnění má přednost před ostatními závazky," uvedl soud.
K odvolacím argumentům žalovaného soud konstatoval, že žalobkyně neměla vyšší životní úroveň než on a že jeho výdaje na bydlení nebyly způsobilé k přezkoumání, neboť včas nedoložil potřebné důkazy. Soud správně aplikoval právní předpisy, podle kterých je výživné stanoveno na dobu dvou let a musí být přiměřené. "Cílem zákonného ustanovení je zajistit neprovdané matce alespoň minimální zajištění výživy," zdůraznil soud. Krajský soud konstatoval, že postoje žalovaného ohledně investic do nemovitostí a jeho výdajů byly účelové a neměly vliv na povinnost platit výživné, čímž potvrdil správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.
Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Potvrzení rozsudku o neúspěšnosti žalobců v kauze týkající se odstoupení od smlouvy a vrácení finančních prostředků
15. 11. 2024
ECLI:CZ:KSBR:2024:21.Co.93.2024.1
Krajský soud v Brně v odvolacím řízení potvrdil rozsudek soudu I. stupně, který zamítl žalobní návrhy žalobců na zaplacení částek 1 065 eur a 1 080 eur s příslušenstvím. Soud konstatoval, že právní jednání žalobců ve formě e-mailového požadavku na vrácení peněžních prostředků nelze vykládat jako platné odstoupení od smlouvy. Uvedl, že "v e-mailové zprávě žalobce a) ze dne [datum] nelze dovodit odstoupení od smlouvy či výpověď smlouvy," a dodal, že "vůle žalobců nebyla v e-mailu směřujícím k ukončení závazkového vztahu účastníků takovým projevem, případně byla projevena natolik neurčitě, že ani výkladem nelze dospět k závěru, že by tento projev měl vést k zániku závazku."
Odvolací soud dále zdůraznil, že žalovaný měl možnost seznámit se s doručenými listinami a že odstoupení od smlouvy bylo platné pouze v případě, kdy bylo učiněno jasným a rozpoznatelným právním jednáním. Krajský soud odvolání žalobců označil za neopodstatněné a konstatoval, že "požadavek na vrácení peněžních prostředků je důvodný teprve poté, co bylo řádně od smlouvy odstoupeno." Soud podotkl, že žalobci se od října 2020 nedostavili na program, což vedlo k uplatnění tzv. propadné zálohy podle smlouvy. Tak zakončil, že bezdůvodné obohacení žalovaného na základě uvedeného jednání žalobců není přijatelné, a proto potvrdil rozsudek soudu I. stupně.
