Filtry

Skrýt filtry
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec - Rozhodnutí Krajského soudu o platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a úrocích z prodlení

27. 10. 2026

ECLI:CZ:KSUL:2026:35.Co.78.2026.64

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Liberci, který zčásti zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně odvíjela svůj nárok od neplatnosti úvěrové smlouvy, na jejíž základě jí měl žalovaný splatit částku 30 000 Kč. Okresní soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou, protože žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně dodržela povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, čímž dovedla řízení k závěru, že „poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná“. Přesto byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni pouze nevrácenou jistinu ve výši 27 900 Kč, zatímco nárok na příslušenství nebyl přiznán, neboť nebylo doloženo jeho oprávnění.

Odvolací soud potvrdil správnost rozhodnutí okresního soudu, avšak částečně změnil výrok o úroku z prodlení. Soud konstatoval, že žalobkyně má nárok na úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 17. 2. 2026, kdy nastalo prodlení, jelikož povinnost vrácení jistiny nastala již uplynutím doby splatnosti stanovené okresním soudem. Soud podotkl, že „doba splatnosti není vázána na výzvu věřitele“ a zdůraznil, že v případě absence dohody o splatnosti určuje novou dobu splatnosti soud, což popírá možnost automatického vzniku prodlení na základě jednostranné výzvy. Toto rozhodnutí znovu afirmuje zásady ochrany spotřebitele v kontextu neplatných smluv o spotřebitelském úvěru.

postoupení pohledávky peněžité plnění náklady řízení náhrada nákladů lhůty
Celé rozhodnutí
Krajský soud v Ústí nad Labem - Návrh na zamítnutí žaloby o zaplacení podnájemného a náhradu nákladů řízení

26. 10. 2026

ECLI:CZ:KSUL:2025:17.Co.120.2022.1

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Lounech, který uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 254 100 Kč s příslušenstvím. Žalovaná namítla, že výpověď z podnájmu ze dne 30. 9. 2020 byla platná a podnájem měl skončit k 31. 12. 2020, zatímco žalobkyně tvrdila opak a vyžadovala úhradu dle podnájemní smlouvy. Soud prvního stupně uznal, že výpověď žalované je neplatná pro absenci výpovědního důvodu podle § 2310 občanského zákoníku. Krajský soud však konstatoval, že žalovaná mohla podnájemní smlouvu ukončit bez uvedení důvodu, neboť smyslem a společným úmyslem stran nebylo podřadit ukončení podnájemní smlouvy striktně pod ustanovení o námech.

Odvolací soud shledal, že žalovaná oprávněně využila možnosti výpovědi bez písemného důvodu a následně uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty vztah skončil. Soud poukázal na to, že "v případě, pokud strany neprojevily vůli sjednat konkrétní výpovědní důvody, lze uzavřít, že výpovědní důvod mohl být sdělen ústně". Z konečného vyhodnocení odvolacího soudu tak vyplývá, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta pro neplatnost její údajné pohledávky po skončení podnájmu, a soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu změnil.

nebytový prostor smlouva nájemní výpověď z nájmu podnájem nájem nebytových prostor
Celé rozhodnutí
Krajský soud v Praze - Potvrzení oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

23. 10. 2026

ECLI:CZ:KSPH:2026:26.Co.23.2026.1

Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku, který určil, že výpověď žalované z nájmu bytu není oprávněná. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně na základě nájemní smlouvy byla nájemkyní bytu od roku 2021 a nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaná, která byla insolvenční správkyní pronajímatele, argumentovala, že žalobkyně neuhradila nájemné za čtyři měsíce, čímž porušila povinnosti nájemce, což vytvořilo základ pro výpověď. Nicméně soud prvního stupně konstatoval, že výpověď byla v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně své povinnosti dlouhodobě plnila a dluh vznikl v mimořádné životní situaci. Soud také poznamenal, že i když byl výpovědní důvod formálně naplněn, účinky výpovědi měly být zohledněny v kontextu osobních a životních okolností žalobkyně.

Odvolací soud posoudil argumenty žalované a shledal, že výpověď byla v souladu s právními předpisy, avšak výkon práva k výpovědi byl nepřiměřeně tvrdý. Konstatoval, že žalobkyně uhradila dlužné nájemné bezprostředně po doručení výpovědi a nebyla problémovým nájemcem. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že jako starobní důchodkyně žalobkyně požívá zvláštní ochranu, což je významné v kontextu posuzování dobrých mravů. Proto odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítl vzájemnou žalobu žalované o vyklizení bytu.

vyklizení bytu smlouva nájemní výpověď z nájmu neplatnost právního jednání náklady řízení odvolání zavinění náhrada nákladů
Celé rozhodnutí
Krajský soud v Brně - Návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pozemku

23. 10. 2026

ECLI:CZ:KSBR:2025:18.Co.28.2025.1

Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně, který zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům a vypořádal podílové spoluvlastnictví jejich reálným rozdělením. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pozemky netvoří funkční celek s obytným souborem a že jejich rozdělení je "dobře možné". Držel se názoru, že "nově vzniklé věci bude možno řádně užívat" a "nebudou znemožněny žádné funkce stávajícího pozemku". Odvolací soud potvrdil, že provedené rozdělení nezmění účel a použití pozemků, neboť veřejné prostranství zůstane i po rozdělení veřejně přístupné (citace: „účel užívání jako veřejného prostranství nijak nezmění, nebude znemožněn nebo omezen“).

Odvolací soud také znovu posoudil otázku funkčního celku a stanovil, že dotčený pozemek "jako celek fakticky nesloužil a neslouží žádnému jednotně určenému účelu". Dále konstatoval, že neproběhne žádná změna ve způsobu užívání rozdělených pozemků a že nelze důvodně namítat, že by reálné rozdělení bránilo využívání těchto pozemků (citace: „způsob užívání těch částí dosavadního pozemku, které připadnou žalované, se nezmění"). Na této základě byla odvolání žalobce shledána jako nedůvodná a původní rozsudek byl potvrzen.

znalecký posudek dražba věcná břemena veřejná dražba podílové spoluvlastnictví spoluvlastnictví držba zrušení spoluvlastnictví pozemní komunikace vydání věci přikázání věci
Celé rozhodnutí
Krajský soud v Ostravě - Rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem

22. 10. 2026

ECLI:CZ:KSOS:2026:11.Co.39.2026.1

Krajský soud v Ostravě se zabýval otázkou zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem mezi žalobkyní a žalovanou. Okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků a nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě, přičemž jeho výtěžek měl být rozdělen mezi účastníky podle jejich spoluvlastnického podílu. Žalovaná však namítala, že veřejná dražba je až krajním řešením a prokázala zájem o nabytí nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s tím, že vyplatí žalobkyni přiměřenou náhradu. Krajský soud skonstatoval, že okresní soud správně nenašel důvod pro nařízení dražby, neboť žalovaná neprokázala schopnost zaplatit přiměřenou náhradu, což je předpokladem pro přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků. Soud potvrdil, že "..schopnost účastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, zaplatit druhému spoluvlastníku přiměřenou náhradu, musí být prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí."

Dále Krajský soud v Ostravě zhodnotil námitku žalované ohledně porušení jejího práva na spravedlivý proces z důvodu, že okresní soud neprovedl přerušení řízení v situaci, kdy žalovaná nebyla schopna účastnit se jednání z důvodu špatného zdravotního stavu. Krajský soud uvedl, že postup soudu prvního stupně byl v souladu se zákonem, neboť žalovaná byla zastoupena advokátem a cirkulace řízení neodporuje právě jejímu právu na zastoupení. Krajský soud dodal, že i v případě odnětí možnosti jednat by se jednalo o chybu, která byla v rámci odvolacího řízení napravitelná. Soud uzavřel, že námitka o nevhodnosti doby pro zrušení spoluvlastnictví nebyla поrǐzbhətílarqas substantivati.

dražba veřejná dražba podílové spoluvlastnictví spoluvlastnictví zrušení spoluvlastnictví duševní porucha přikázání věci náklady řízení odvolání dovolání dokazování náhrada nákladů lhůty odročení následek přerušení řízení
Celé rozhodnutí
Krajský soud v Brně - Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti

22. 10. 2026

ECLI:CZ:KSBR:2026:38.Co.184.2025.1

Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, který zamítl žalobu žalobkyně, jež se domáhala zaplacení částky 105 754 Kč po žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zdůraznil, že žalobkyně se stala vlastníkem předmětné nemovitosti na základě pravomocných usnesení v dědických řízeních; avšak do doby pravomocného odevzdání pozůstalosti státu byla nemovitost součástí ležící pozůstalosti. Soud I. stupně uvedl, že žalovaná nemovitost byla spravována v režimu národní správy a fakticky ji spravovala žalovaná, což implikuje, že bezdůvodné obohacení žalované nevznikalo na úkor žalobkyně. V rámci posouzení věci se soud zaměřil na zásadu poctivosti a uvedl, že „požadavek žalobkyně na zaplacení další částky za totéž období odporuje zásadě poctivosti, představuje zjevné zneužití práva a nepožívá právní ochrany“ (odůvodnění).

Odvolací soud se zabýval i argumenty žalobkyně, že žalovaná nezaplatila celou částku za užívání nemovitosti, a konstatoval, že žalovaná opravila a spravovala nemovitost, přičemž již před podáním žaloby žalobkyni vyplatila částku 407 839 Kč jako vypořádání za nájemné, která odpovídala vybranému nájemnému a nákladům na správu nemovitosti. Soud shledal, že „částka 407 839 Kč představuje za konkrétních okolností projednávané věci přiměřené a dostatečné vypořádání majetkového prospěchu žalované“ a že žalobkyně „netvrdila ani neprokazovala, že by se v této době zajímala o její faktický stav“ (odůvodnění). Proto odvolací soud rozhodl, že žalobkyně nemůže mít nárok na další plnění.

bezdůvodné obohacení narovnání nebytový prostor pozůstalost smlouva nájemní náklady řízení odvolání dokazování dědické řízení náhrada nákladů lhůty vady řízení následek právnická osoba vrácení věci majetek ležící pozůstalost
Celé rozhodnutí
Krajský soud v Českých Budějovicích - Nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení

21. 10. 2026

ECLI:CZ:KSCB:2026:19.Co.783.2026.1

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako odvolací soud, přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Písku a dospěl k závěru, že žalobce má právo na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení. Žalobce se domáhal částky 288 800 Kč s úrokem z prodlení, avšak soud prvního stupně mu přiznal 237 187 Kč za období deseti let, kdy bylo trestní řízení vedeno. Odvolací soud přitom konstatoval, že žalobce byl se stanoveným trestem srozuměn, a tudíž přiznání peněžitého zadostiučinění nebylo opodstatněné, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4139/2013, podle něhož je přiznání finanční kompenzace vyloučeno, pokud pachatel prohlásí vinu a vzdá se práva odvolání.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu by mělo být primárně kompenzováno ve výši uloženého trestu. Soud prvního stupně, který vycházel z předchozích vad v řízení jako takových, nenahradil primerovaně jinými prostředky, jako je omluva nebo zmírnění trestu, a tím porušil právní zásady. Odvolací soud tedy změní prvostupňový rozsudek a žalobu žalobce zamítá jako nedůvodnou, což potvrzuje i fakt, že žalobce i státní zástupce uznali vinu a vzdali se odvolání.

Poslechnout shrnutí
nemajetková újma zadostiučinění / satisfakce náklady řízení odvolání náhrada nákladů lhůty
Celé rozhodnutí
Vrchní soud v Praze - Určení věcné příslušnosti v rámci sporu o zaplacení nedoplatku za služby spojené s užíváním objektu

21. 10. 2026

ECLI:CZ:VSPH:2026:95.Ncp.467.2026.62

Vrchní soud v Praze rozhodl o věcné příslušnosti okresních soudů v případě sporu o zaplacení částky 69 421 Kč, kterou žalobce požadoval od žalovaných za nedoplatek na vyúčtování služeb spojených s užíváním objektu a nezaplacené zálohy za měsíce od ledna do srpna 2025. Soud konstatoval, že žalobce se domáhá peněžitého plnění z titulu neuhrazených plateb, což patří do výjimek uvedených v § 9 odst. 2 písm. l/ o. s. ř. podle kterého krajské soudy rozhodují jen v případech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých. Tímto bylo potvrzeno, že "k projednání a rozhodnutí věci je dána věcná příslušnost okresních soudů podle obecné úpravy obsažené v ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř."

Soud se také vyjádřil k otázce věcné příslušnosti s tím, že je důležité posuzovat okolnosti v době zahájení řízení. Citoval § 11 odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že "řízení se koná u toho soudu, který je věcně příslušný," a zdůraznil, že související námitku žalovaného 1) o věcné nepříslušnosti považoval za nedůvodnou. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že "usnesením o věcné příslušnosti jsou účastníci a soudy vázáni (§ 104a odst. 7 o. s. ř.)".

Poslechnout shrnutí
Vrchní soud v Praze - Návrh na určení věcné příslušnosti soudu v případě žaloby o náhradu škody na zdraví ve výši 500 000 Kč.

21. 10. 2026

ECLI:CZ:VSPH:2026:93.Ncp.464.2026.26

Vrchní soud v Praze v rámci rozhodnutí o věcné příslušnosti konstatoval, že k projednání a rozhodnutí žaloby na zaplacení 500 000 Kč, která se týká náhrady škody na zdraví a nemajetkové újmy, jsou věcně příslušné okresní soudy. Vycházel přitom z ustanovení § 9 odst. 1 občanského soudního řádu, podle nějž jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, pokud zákon nestanoví jinak. Soud zdůraznil, že „žaloba se týká výhradně kompenzace o náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci“, což neodpovídá případům uvedeným v § 9 odst. 2 tohoto zákona, jež by zakládaly příslušnost krajských soudů.

Soud rovněž potvrdil, že skutkové vymezení v žalobě je klíčové pro určení věcné příslušnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce při podání žaloby nebyl si jistý, kterému soudu věc patří, Městský soud v Praze postoupil věc Vrchnímu soudu v Praze podle § 104a odst. 2 o. s. ř. Soud potvrdil, že „k projednání a rozhodnutí dané věci, jak je v žalobě skutkově vymezena, jsou věcně příslušné okresní soudy“, čímž jasně stanovil rámec pro další řízení a zaručil, že soudy budou tímto usnesením vázány.

Poslechnout shrnutí
Vrchní soud v Praze - Nárok na zaplacení částky 1 636 906,34 Kč a určení věcné příslušnosti soudu

21. 10. 2026

ECLI:CZ:VSPH:2026:95.Ncp.471.2026.21

Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 22. července 2026 posuzoval otázku věcné příslušnosti ve věci, kde žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 636 906,34 Kč od žalované na základě úvěrové smlouvy a záporného vyrovnání ze swapových obchodů. Soud konstatoval, že "podle § 9 odst. 2 písm. j/ o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se investičních nástrojů." Podle soudu provozování swapových obchodů zahrnuje investiční nástroje ve smyslu uvedeného ustanovení, a tudíž je věcně příslušný krajský soud i přesto, že došlo k odstoupení od Rámcové smlouvy.

Soud uvedl, že "odstoupením od smlouvy se závazek v rozsahu jeho účinků ruší a zanikají práva a povinnosti stran," avšak vypořádání i nadále vychází ze swapových obchodů, což znamená, že spor nadále spadá pod jurisdikci krajských soudů. Na závěr Vrchní soud rozhodl, že "k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy" a věc bude postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze. Tímto způsobem soud potvrdil složitou povahu sporu a oprávněnost místa projednání na základě povahy obchodních vztahů a smluv.

Poslechnout shrnutí
Vrchní soud v Praze - Určení věcné příslušnosti okresního soudu ve věci vlastnictví motorového vozidla

21. 10. 2026

ECLI:CZ:VSPH:2026:95.Ncp.463.2026.15

Vrchní soud v Praze se zabýval žalobou žalobce, který se domáhá určení, že vlastníkem motorového vozidla je žalovaný. Žalobce tvrdí, že vozidlo převedl na žalovaného na základě kupní smlouvy, která zahrnovala ujednání, že žalovaný zajistí přepis vozidla v registru, což však dosud neučinil. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, protože mu hrozí pokuty související s vozidlem, které již není v jeho dispozici. Vrchní soud konstatoval, že „pro nárok takové povahy není zákonem založena výjimka z obecné věcné příslušnosti okresních soudů ve sporném občanském soudním řízení“ a vyjádřil se k věcné příslušnosti s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř.

Soud tedy rozhodl, že „k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy“, a uvedl, kterému konkrétnímu soudu bude věc postoupena. To posílilo argumentaci soudu, že vzhledem k ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. je rozhodujícím faktorem, který soud určuje věcnou a místní příslušnost, objem a povaha předmětu sporu. Tímto rozhodnutím je účastníkům a soudům dána jasná vaznost směřující k dodržení procesních pravidel, jak stojí uvedeno v § 104a odst. 7 o. s. ř. Obiter dictum soudu poukázalo na důležitost správného určení věcné příslušnosti, aby byly dodrženy právní záruky účastníků řízení.

Poslechnout shrnutí
Vrchní soud v Praze - Rozhodnutí o věcné příslušnosti v řízení o vydání směnky

21. 10. 2026

ECLI:CZ:VSPH:2026:93.Ncp.466.2026.16

Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí se zabýval žalobou na vydání směnky, kterou žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 1. Žalobce požadoval, aby žalovaný vydal směnku vlastní na částku 572 000 Kč, která sloužila jako zajišťovací prostředek pro závazek žalobce uhradit kupní cenu za převod obchodního podílu ve společnosti. Nicméně, uvedl, že k realizaci převodu z důvodů na straně žalovaného nedošlo, a proto zanikl i závazek, který měl být směnkou zajištěn. Přes opakované výzvy ze strany žalobce žalovaný směnku nevydal. Vrchní soud dospěl k závěru, že podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. j/ o. s. ř. jsou krajské soudy příslušné k projednání této věci v prvním stupni, což potvrdil i předkládající Obvodní soud.

Soud odkázal na obecné ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., které stanoví, že řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný, a to na základě okolností, které panují v době zahájení řízení. Soud také zmínil, že rozhodnutí soudu o věcné příslušnosti je pro účastníky řízení a soudy závazné. Dále v bodě II. rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Praze. Toto rozhodnutí bylo učiněno s ohledem na to, že řízení o uplatněném nároku je podle skutkového popisu uvedeného v žalobě podřaditelné pod ustanovení o věcné příslušnosti krajských soudů, které se vztahují na spory týkající se cenných papírů, konkrétně směnek.

Poslechnout shrnutí
Krajský soud v Brně - Oprava usnesení o odvolání proti usnesení Okresního soudu ve věci rušené držby

21. 10. 2026

ECLI:CZ:KSBR:2026:54.Co.136.2026.1

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě se v usnesení ze dne 20. července 2026, č. j. 54 Co 136/2026 – 80, zabýval zjevným nesouladem v nesprávném uvedení čísla spisu, proti němuž bylo podáno odvolání. Soud zjistil, že v záhlaví usnesení byla chybně uvedena věc vedená pod číslem 6 C 53/2026-65 místo správného čísla 6 C 55/2026. Soud konstatoval, že tento nedostatek byl zřejmý jak ze spisového materiálu, tak z odůvodnění odvolacího usnesení, a proto rozhodl o jeho opravě: „Jde o zjevnou nesprávnost, která se nijak nedotýká obsahu rozhodnutí ani práv a povinností účastníků.“

Hlavním důvodem pro opravu byla skutečnost, že oprava nesprávnosti byla nezbytná k uvádění správných informací o věci. Odvolací soud při opravě vycházel z § 164 a § 211 občanského soudního řádu. Soud uvedl, že k takovému postupu se přikročuje v případech, kdy zřejmá nesprávnost nemá vliv na výrok rozhodnutí, což podtrhuje relevanci a stabilitu soudních rozhodnutí. Relevantní obiter dictum v této věci akcentovalo význam přesnosti v právní dokumentaci jako klíčového prvku právního procesu.

Poslechnout shrnutí
odvolání
Celé rozhodnutí
Vrchní soud v Praze - Rozhodnutí o věcné příslušnosti v žalobě na náhradu škody ve výši 6 361 587 Kč

21. 10. 2026

ECLI:CZ:VSPH:2026:93.Ncp.480.2026.9

Vrchní soud v Praze se zabýval žalobou o náhradu škody, kterou žalobkyně uplatnila na základě zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně požadovala částku 6 361 587 Kč, přičemž 4 911 587 Kč představovala škodu vzniklou při nucené dražbě její nemovitosti. Soud konstatoval, že „podmínky odpovědnosti státu jsou splněny, neboť škoda vznikla, její výše je doložena a příčinná souvislost s postupem orgánů veřejné moci je zřejmá.“ Kromě toho bylo vymezeno, že částka 1 450 000 Kč představuje přiměřené zadostiučinění za nucené vystěhování, což vyplývá z nedostatečného ocenění nemovitosti.

Soud se zabýval otázkou věcné příslušnosti, kdy jmenoval okresní soudy jako příslušné podle § 9 odst. 1 o. s. ř. Soud dospěl k závěru, že daný spor nespadá pod případy uvedené v § 9 odst. 2, které by zakládaly příslušnost krajských soudů. „Je třeba konstatovat, že k projednání a rozhodnutí dané věci jsou věcně příslušné okresní soudy ve smyslu obecné úpravy věcné příslušnosti soudů pro sporné občanské soudní řízení.“ Tímto usnesením se tak věc postoupila k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 pro další řízení.

Poslechnout shrnutí
Vrchní soud v Praze - Návrh na určení nezávaznosti žalobce ze směnky a určení věcné příslušnosti soudu.

21. 10. 2026

ECLI:CZ:VSPH:2026:93.Ncp.470.2026.19

Vrchní soud v Praze rozhodoval o žalobě, jejímž cílem bylo určit, že žalobce není směnečně zavázán ze směnky na směnečný peníz 1 298 174,00 Kč. Žalobce argumentoval, že již v minulosti informoval žalovaného o tom, že z předmětné směnky, na níž měl být jako aval zavázán, se necítí být zavázán. Soud konstatoval, že žalobce vyjádřil způsobem srozumitelným jeho právní postavení, které je "krajně nejisté" a má naléhavý právní zájem na určení v souladu s § 80 o. s. ř. V návaznosti na předkládání věci ze strany Obvodního soudu pro Prahu 5, soud došel k závěru, že pro projednání věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

Soud na základě § 9 odst. 2 písm. j/ o. s. ř. konstatoval, že spor týkající se směnky spadá pod tuto právní úpravu, a proto je krajský soud příslušný. Podle soudu "právní podstata směnky, její znaky a další náležitosti vyplývají ze zákona č. 191/1950 Sb." a směnka "patří mezi cenné papíry, tedy jako každý cenný papír ztělesňuje nárok vůči dlužníkovi." Soud rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Uzavřel, že účastníci řízení a soudy jsou vázáni jeho usnesením a věcnou příslušnost je třeba zkoumat kdykoli během řízení.

Poslechnout shrnutí