Krajský soud v Ústí nad Labem - Odvolání proti rozsudku o zaplacení pohledávky a otázka promlčení
17. 4. 2026
ECLI:CZ:KSUL:2026:17.Co.197.2025.1
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích, který zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 188 297 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi její právní předchůdkyní a žalovaným, když bylo prokázáno pouze to, že žalovaný o poskytnutí úvěru žádal. Soud konstatoval, že ani přes výzvu k doložení důkazů žalobkyně nebyla schopna prokázat, za jakých podmínek by měl úvěr být poskytnut. Podle soudu "pouhé tvrzení, že k tomu tak došlo, není dostačující," a tudíž nebylo potvrzeno, že by žalovaný porušil smluvní podmínky, jelikož nebyly specifikovány.
V otázce promlčení pohledávky odvolací soud shledal, že promlčecí doba (čtyřletá) začala běžet dne 17. 9. 2009, a uplynula před podáním žaloby dne 11. 10. 2024. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že by mělo být zohledněno dřívější rozhodčí řízení, neboť rozhodčí nález byl považován za neplatný. Odvolací soud dodal, že "vznesení námitky promlčení je výkonem práva, jež zásadně není v rozporu s dobrými mravy," a neshledal, že by vznesení této námitky žalovaným bylo zneužitím práva nebo jednáním v rozporu s dobrými mravy.
Krajský soud v Praze - Nárok na zaplacení částky z úvěrové smlouvy a určení úroku z prodlení
16. 4. 2026
ECLI:CZ:KSPH:2026:26.Co.302.2025.1
Krajský soud v Praze posuzoval odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově, který uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 136 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částečně zamítl další nároky žalobkyně. Soud prvního stupně shledal, že smlouva o úvěru, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným, byla absolutně neplatná pro nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu posoudil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou částku po odečtení zaplacených částek. Krajský soud konstatoval, že "účastníci uzavřeli podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvu o spotřebitelském úvěru", avšak proto ji považoval za neplatnou.
Krajský soud změnil rozsudek soudu prvního stupně zejména co do výše zákonného úroku z prodlení, který se dle zákona o občanském zákoníku a nařízení vlády stanoví jako 12 % od prvního dne prodlení, tedy od 14. 2. 2025. Dále soud uvádí, že žalovaný "se dostal do prodlení s plněním peněžitého nároku žalobkyně dne 14. 2. 2025" a jasně poukazuje na to, že výše úroku z prodlení odpovídá reposazbě stanovené Českou národní bankou. Odvolací soud také upozornil na zjevnou chybu v datu počátku prodlení, kterou opravil. Krajský soud konečně zdůraznil, že žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení v zákonné výši za předpokladu, že žalovaný je v prodlení s plněním svých závazků.
Vrchní soud v Praze - Potvrzení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
16. 4. 2026
ECLI:CZ:VSPH:2025:5.Co.109.2025.1
Vrchní soud v Praze v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze konstatoval, že řízení bylo správně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, které stanoví, že pokud poplatek není zaplacen ve stanovené lhůtě, řízení se zastaví. Dále bylo uvedeno, že žalobce byl řádně vyzván k zaplacení poplatku ve výši 5 000 Kč, avšak tento poplatek v předepsané lhůtě nezaplatil. Odvolací soud podotkl, že řízení o žalobě pro zmatečnost podléhá poplatkové povinnosti, čímž podpořil rozhodnutí soudu prvního stupně, a to podle § 219 o. s. ř.
Zároveň odvolací soud vyvrátil námitku žalobce týkající se věcné nepříslušnosti Městského soudu v Praze, když zdůraznil, že věcná příslušnost soudu pro projednání žaloby pro zmatečnost je dána ustanoveními § 229 a § 235a o. s. ř. Soud konstatoval, že "podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku byly splněny" a napadené usnesení tak považoval za věcně správné. Tímto způsobem Vrchní soud v Praze potvrdil závěry soudu prvního stupně o zastavení řízení a celkovou správnost jeho postupu.
Krajský soud v Brně - Náhrada škody za nezákonné rozhodnutí v přestupkovém řízení
15. 4. 2026
ECLI:CZ:KSBR:2025:17.Co.243.2024.1
Krajský soud v Brně přezkoumal rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, který vyhověl žalobě na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalobce vynaložil náklady na právní zastoupení v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu. Nicméně, odvolací soud v revizi rozhodnutí uvedl, že „v případě zastavení přestupkového řízení nelze automaticky dovozovat odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb.“ Soud shledal, že správní orgán nepochybil, když zahájil přestupkové řízení, neboť v důsledku dopravní nehody podle znaleckého posudku došlo k mnohačetným zraněním a že jak žalobce, tak i další účastník se podíleli na vzniku nehody. Krajský soud tedy uzavřel, že žaloba neobsahuje důvod pro náhradu škody, neboť nebylo prokázáno, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nezákonnému rozhodnutí.
Kromě hlavního rozhodnutí se soud zabýval i otázkami obiter dictum. Podle něj „v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů lze považovat za nesprávný úřední postup“. Soud poukázal na to, že při analogické aplikaci pravidel odškodňování v trestním řízení nelze zapomínat na odlišnost obou řízení, zejména na závažnost a důsledky, které mohou vyplývat z trestních úkonů ve srovnání s méně závažnými přestupky. Na závěr odvolací soud konstatoval, že v daném případě není splněna základní podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zmíněného zákona.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti
15. 4. 2026
ECLI:CZ:KSHK:2026:27.Co.359.2025.286
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl o žalobě, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 627 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez právního důvodu. Okresní soud zjistil, že žalovaná užívala rodinný dům od jeho kolaudace, když domem se zahradou a přístupovými pozemky se matka žalované, jíž doménou se stal dům, stala bez platné nájemní smlouvy. Okresní soud vycházel ze znaleckého posudku, který stanovoval měsíční nájemné na částku 35 000 Kč, a po odečtení plateb vynaložených na užívání přístupové cesty, dospěl k částce 627 000 Kč. K žalobou tvrděné části o úhradu 12 000 Kč měsíčně za přístupovou cestu okresní soud konstatoval, že je neodůvodněná a snaží se účelově snížit potenciální bezdůvodné obohacení.
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu a souhlasil s tím, že žalovaná se obohacuje na úkor žalobkyně užíváním nadstandardně vybavené nemovitosti. Soud podtrhl, že zatékání do domu nemá zásadní vliv na komfort užívání, a proto nebylo důvodu pro snížení částky běžného nájmu. Krajský soud zdůraznil, že zjištění okresního soudu týkající se skutkového stavu věci odpovídají skutečným okolnostem případu a že další doplnění důkazů bylo nadbytečné. Soud shledal, že částka bezdůvodného obohacení v této výši odpovídá nadstandardním podmínkám domu, přičemž odvolání žalované nebylo důvodné a odvolávací soud se tímto rozhodnutím ve všech zásadních bodech ztotožnil.
Krajský soud v Ostravě - Nárok na zaplacení neplatné úvěrové smlouvy a promlčení pohledávky
14. 4. 2026
ECLI:CZ:KSOS:2025:15.Co.240.2025.1
Krajský soud v Ostravě v rámci rozhodnutí na základě odvolání žalovaného posuzoval, zda došlo k promlčení pohledávky žalobkyně uplatněné na základě úvěrové smlouvy. Soud zjistil, že exekuční řízení, v němž byla nalezena absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, vedlo k zastavení exekuce a tím i k přerušení běhu promlčecí doby. Odvolací soud uvedl, že pokud se o neplatnosti rozhodčí doložky a smlouvy vědělo již dříve, a žalobkyně si přesto ponechala možnost uplatnění nároku, nemohlo být při pozdějším podání žaloby promlčení považováno za neplatné. V rámci hodnocení validity smlouvy pak soud konstatoval, že "sjednaný úrok ve výši 152,34 % ročně považuje za lichevní a zneužívající nezkušenosti žalovaného" a zároveň poukázal na další vady, které vedou k neplatnosti smlouvy dle občanského zákoníku.
Dle odvolacího soudu nebylo možné oddělit ujednání o ceně úvěru od zbytku smlouvy, což implikuje úplnou neplatnost smlouvy. Soud taky uvěřil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nejednala s odbornou péčí, a tak i nejde o situaci, kdy by platnost rozhodčí doložky mohla být obhajována. Soud došel k závěru, že "žalobkyně zneužila svých procesních práv, když vymáhala nárok na základě rozhodčího nálezu, a tím došlo k uplynutí promlčecí doby". Celkově bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, neboť právo žalobkyně na vymáhání bylo promlčeno.
Krajský soud v Praze - Potvrzení rozsudku o vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč
14. 4. 2026
ECLI:CZ:KSPH:2026:23.Co.46.2026.1
Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku, který uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Padla na něj povinnost vrátit tuto částku, jelikož žalobkyně dokázala, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve dvou bezhotovostních platbách a tyto prostředky nevrátil. Soud prvního stupně měl k dispozici bankovní doklady, které prokazovaly převod částky ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného, a neshledal opodstatněné námitky žalovaného, že mu uhradit odpovídající částky není možné.
Z odůvodnění krajského soudu vyplývá, že žalobkyně měla právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků, jelikož "kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil". Soud se navíc neztotožnil s námitkami žalovaného týkajícími se úvěruschopnosti, neboť žalobkyně požadovala pouze vrácení jistiny a nikoliv úhradu příslušenství. Krajský soud uzavřel, že celkový nárok žalobkyně je plně důvodný, protože "bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto finanční plnění ve výši žalované částky, které však žalobkyni, ani původním věřitelům ze strany žalovaného vráceno nebylo".
Krajský soud v Ostravě - Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o zaplacení dlužné částky 21 778 Kč za jízdné a smluvní pokuty
13. 4. 2026
ECLI:CZ:KSOS:2026:16.Co.148.2025.1
Krajský soud v Ostravě rozhodl v kauze, kde žalobkyně požadovala zaplacení částky 21 778 Kč s příslušenstvím od žalované, jež se dopustila černé jízdy v hromadné dopravě. Žalovaná v několika případech uznala svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně, přičemž se zavázala všechny pohledávky uhradit do 15 dnů. Soud prvního stupně plně vyhověl žalobě, avšak tyto důkazy a jejich důvěryhodnost byly napadeny v odvolání žalované, zastoupené opatrovníkem, s argumentem o nedostatku potřebných důkazů ve spise a promlčení pohledávek.
Krajský soud jako odvolací instanci zjistil, že žalovaná se k věci nevyjádřila a přezkoumal případy samostatně znovu, kdy potvrdil, že žalobkyně doložila všechny požadované důkazy a právní kvalifikaci případu. Argumentace ohledně stresu žalované, který by měl údajně vést k neplatnosti uznaných dohod, soud odmítl, jelikož stres není uznáván jako důvod pro neplatnost právního jednání. Vzhledem k těmto zjištěním odvolací soud potvrdil správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž se přiklonil k uznání většiny nároků žalobce, avšak částečně zrušil část na úroky z prodlení s odkazem na to, že nebyly splatné v okamžiku uznání dluhu.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Nárok na pojistné plnění v souvislosti s plnou invaliditou a odmítnutí platby pojišťovnou
13. 4. 2026
ECLI:CZ:KSHK:2026:18.Co.321.2025.285
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl, že žalobci náleží pojistné plnění ve výši 907 373,94 Kč, neboť došlo k naplnění podmínek pojištění v souvislosti s jeho plnou invaliditou. Žalobce uzavřel pojistnou smlouvu s žalovanou, která měla krytí pro případ plné invalidity. Soud potvrdil, že rozhodující příčinou invalidity žalobce bylo zhoubné onemocnění ledviny, nikoli progresivní diabetická nefropatie, jak tvrdila žalovaná. Okresní soud zdůraznil, že žalobce při sjednávání pojistné smlouvy nebyl dotazován na svůj zdravotní stav, což vedlo k neplatnosti argumentu žalované o nepravdivě zodpovězených dotazech. Soud uvedl: „Nebyl-li pojištěný nijak dotazován na svůj zdravotní stav, nemá jeho podpis na přihlášce k pojištění hypotéky… žádný význam.“
Odvolací soud dále potvrzuje, že žalobce prokázal vznik pojistné události, jelikož plná invalidita byla přiznána v důsledku onemocnění, které vzniklo během pojištění. Soud konstatoval, že „chronické selhání ledvin léčené dialýzou“ bylo rozhodující příčinou, která se stala v průběhu pojištění. Soud rovněž odmítl argumentaci žalované, že žádný nárok na plnění nevznikl, a odkázal na nález Ústavního soudu, který chrání právo pojištěných na spravedlivé zacházení. V závěru odvolací soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu s tím, že žalovaná je povinna vyplatit žalobci požadované pojistné plnění.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Rozhodnutí o promlčení pohledávky z půjčky ve výši 3 450 000 Kč
10. 4. 2026
ECLI:CZ:KSHK:2025:23.Co.346.2025.103
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, který zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 3 450 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce. Okresní soud zjistil, že smlouva o půjčce byla uzavřena se splatností, která však nebyla definována. Soud aplikoval § 563 občanského zákoníku, podle něhož je dlužník povinen splnit dluh prvního dne po žádosti věřitele o plnění. Bez ohledu na tuto žádost byl dlužník povinen splatit půjčku, ale žalobkyně nepodala žalobu včas, což vedlo k promlčení pohledávky. V důsledku toho, jak konstatoval okresní soud, „protože žalovaný namítl promlčení, nelze promlčené právo přiznat, a proto soud žalobu zamítl“.
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu, když konstatoval, že odvolání žalobkyně není důvodné. Soud při svém rozhodování zdůraznil, že podání soudu musí vyplývat nové skutkové či právní okolnosti, a že podání, které bylo učiněno opatrovníkem, nenaplňuje požadavky na úkon právní služby, protože se jednalo o pouhé sdělení bez relevantních argumentů. Podle odvolacího soudu "není možné považovat podání za úkon právní služby, který by měl být honorovaný odměnou advokáta". Tímto způsobem odvolací soud potvrdil, že žaloba žalobkyně je promlčena a že odměna ustanoveného opatrovníka byla správně nastavena.
Krajský soud v Plzni - Nárok na vrácení částky 54 400 Kč zamítnut na základě schváleného smíru
10. 4. 2026
ECLI:CZ:KSPL:2026:14.Co.15.2026.1
Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu žalobkyně o vrácení částky 54 400 Kč s úroky z prodlení. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobkyně tuto částku vyplatila žalovanému na základě smíru schváleného usnesením ze dne 27. 9. 2023, které nabylo právní moci, a nebylo v žádném případě odklizeno. Soud konstatoval, že „přijetím této částky nevzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně“. Žalobkyně se sice snažila argumentovat, že žalovaný v řízení o smíru zatajil klíčový znalecký posudek, avšak odvolací soud potvrdil, že „usnesení o schválení smíru dosud nebylo žádným způsobem zrušeno ani změněno“, a tudíž smír i nadále reguluje vztahy mezi účastníky řízení.
Soud rovněž uvedl, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být tato otázka projednávána znovu, což podtrhuje princip materiální právní moci. Navíc soud zdůraznil, že v tomto případě neexistuje prostor pro opětovné posuzování nároku na vrácení vyplacených částek, dokud nebude usnesení o schválení smíru zrušeno. Jak bylo uvedeno: „Chce-li žalobkyně dosáhnout vrácení zaplacených částek, musela by nejprve dosáhnout zrušení usnesení o schválení smíru.“ Tento přístup soud aplikoval s cílem zajistit právní jistotu a respektování pravomocných rozhodnutí.
Krajský soud v Plzni - Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o restitučním nároku a vydání náhradních pozemků
9. 4. 2026
ECLI:CZ:KSPL:2026:61.Co.70.2024.1
Krajský soud v Plzni rozhodl o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích, který dne 22. 11. 2023 nahradil projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu pozemků ve prospěch dědiců po zemřelé. Soud dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné překážky pro vydání náhradních pozemků, protože původní žalobkyně měla nárok na bezúplatný převod pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. a že pozemky, které tvoří předmět převodu, splňují podmínku vhodnosti pro uspokojení jejího restitučního nároku. Soud uvedl, že „odňatý pozemek byl pozemkem přístupným z veřejné komunikace a napojeným na všechny inženýrské sítě“ a že „byly splněny judikaturní předpoklady pro to, aby se žalobkyně... mohla domáhat vydání náhradních pozemků cestou žaloby.“
Odvolací soud se pak zabýval otázkou převoditelnosti náhradních pozemků a zohlednil, že neexistují žádné zákonné výluky, které by bránily jejich vydání. Kromě toho soud potvrdil správnost ocenění pozemků jako stavebních i v případě, kdy byly v minulosti evidovány jako zemědělské. V odůvodnění se odvolací soud odvolal na ustálenou judikaturu, podle které lze posuzovat stavební charakter pozemků na základě územně plánovací dokumentace, přičemž poukázal na to, že „veškeré pozemky, které byly soudem prvního stupně jako náhradní vydány k uspokojení restitučního nároku, jsou pozemky k vydání vhodnými.“ Odvolací soud tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně způsobem, v němž uvedené náhradní pozemky byly převedeny na dědice po původní žalobkyni.
Krajský soud v Ostravě - Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci zaplacení pohledávky za dodávku elektřiny
8. 4. 2026
ECLI:CZ:KSOS:2025:8.Co.169.2025.1
Krajský soud v Ostravě ve své rozhodovací činnosti potvrdil, že mezi žalobkyní a žalovanou existoval smlouvní vztah ohledně dodávek elektřiny, který byl založen na smlouvě o sdružených službách. V rozhodnutí se uvádí, že "právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely kupní smlouvu, na základě které žalovaná odebírala elektřinu do odběrného místa". Soud rovněž zdůraznil, že okresní soud chybným způsobem vyhodnotil platnost smlouvy po roce 2019, neboť v článku VIII. bodě 6 smlouvy je garantirána automatická prolongace smlouvy, pokud jedna ze stran neprojeví zájem o její neprodloužení do určeného termínu. Řízení ukázalo, že žalobkyně byla schopna prokázat odběry elektřiny a následně nařídila žalované plnění příslušných závazků, přičemž žalovaná neunesla důkazní břemeno o neexistenci těchto závazků.
Na základě výše uvedeného krajský soud změnil rozsudek prvostupňového soudu a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24.237 Kč s úroky z prodlení. Soud konstatoval, že žalobkyně zůstává úspěšná v prokázání existence smluvního vztahu a účinně uplatněného nároku na úhradu za dodané energie, včetně řádných příslušenství. Soud shrnul, že "žalobkyni v daném případě svědčí nárok na úhradu žalovaných částek představující dluh na účtované ceně za sdružené dodávky elektřiny". Dále soud v obiter dictum zmínil, že námitka promlčení, vznesená žalovanou v odvolacím řízení, byla nezpůsobila zánik práva žalobkyně, jelikož žaloba byla podána včas.
Krajský soud v Českých Budějovicích - Náhrada škody způsobené dopravní nehodou a potvrzení rozsudku soudu I. stupně
8. 4. 2026
ECLI:CZ:KSCB:2026:15.Co.33.2026.1
Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, v odvolacím řízení potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře, který uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 016,35 Kč za škodu způsobenou dopravní nehodou. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný, jehož vozidlo bylo umístěno na podvalníku, otevřel dveře do vozovky, čímž došlo ke střetu s vozidlem žalobkyně. Soud I. stupně na základě důkazů, jako svědeckými výpovědmi a záznamem o nehodě, dospěl k závěru, že žalovaný porušil povinnost zajistit bezpečnost provozu, když dveře vozidla zasahovaly do vozovky a nebyly nijak označeny. Soud také konstatoval, že žalovaný nijak neprokázal, že by dveře otevřely jinak než jeho zaviněním, což podpořilo jeho odpovědnost za škodu.
Odvolací soud shledal, že důkazy předložené v řízení byly dostatečné, a to i přesto, že žalovaný namítal nedostatečné vyšetření jeho podílu na nehodě a zpochybnil výpověď žalobkyně. Soud podotkl, že nemůže přičítat zavinění na straně žalobkyně, neboť situace, kdy otevřené dveře zasahovaly do vozovky a snižovaly viditelnost, v daných podmínkách činily překážku nečekanou a nepředvídatelnou. Soud uzavřel, že žalovaný tím, že nezajistil bezpečnost a řádné označení nákladu, porušil zákonné povinnosti, což vedlo k potvrzení odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice - Návrh na vyloučení vozidla z exekuce a změna rozsudku
7. 4. 2026
ECLI:CZ:KSHK:2025:27.Co.240.2025.219
Krajský soud v Hradci Králové v odvolacím řízení dospěl k závěru, že okresní soud pochybil, když zamítl žalobu žalobce na vyloučení osobního vozidla z exekuce. Okresní soud se domníval, že kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeden z právními subjekty neprojevily vážnou vůli, a měly tudíž charakter simulovaného jednání s cílem skrýt majetek povinné a vyhnout se uhrazení pohledávky žalovaného. Krajský soud však uvedl, že žalobce prokázal, že se stal vlastníkem vozidla řádným způsobem, a to na základě kupní smlouvy, přičemž nebyly prokázány okolnosti, které by vyvracely jeho vlastnické právo. "Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce vozidlo převzal a platbu za něj řádně uhradil," konstatoval krajský soud.
Dále krajský soud zdůraznil, že ústní forma kupní smlouvy je pro platnost takové smlouvy dostačující a že "částka, kterou žalobce zaplatil za vozidlo, nemohla být motivována snahou skrýt majetek povinné." K tomu dodal, že registr vozidel, i když slouží jako evidenční systém, nemá rozhodující vliv na určení vlastnictví k vozidlu. "Nedostatek vážnosti vůle, se kterým byly srozuměny všechny jednající osoby, tedy způsobil zdánlivost kupních smluv," shrnul krajský soud, avšak jeho úvahy neshledal za přesvědčivé, neboť žalobce jednal v dobré víře a měl právo na ochranu svého vlastnického práva.